Šéf fanklubu Pavel Kos: Naši fanoušci musí žít současností

Kralupy – Klub zná jako málokdo. Zažil s ním nádherné chvíle, ale také momenty, kdy mu společně s hráči do smíchu rozhodně nebylo. Řeč je o Pavlu Kosovi, fanouškovi HK, který už téměř sedmnáct let patří neodmyslitelně k tribunám kralupského zimáku. Jak vzpomíná na nejkrásnější momenty místního hokeje? Co ho v současnosti těší? Nejen na to nám Pavel Kos s radostí odpověděl.

Vzpomenete si na své začátky v pozici fanouška Kralup? Jak jste se ke klubu dostal a proč jste se následně rozhodl věnovat mu podstatnou část svého života?

„Dobrý den. Na začátek našeho rozhovoru bych chtěl pozdravit všechny příznivce kralupského hokeje, hráče, mezi kterými mám dost přátel a celý realizační tým. Na začátky v pozici fanouška Kralup si samozřejmě velmi dobře vzpomínám. Psal se rok 1996, v té době mi bylo třináct let a hokej mě naprosto pohltil, proto jsem mu zasvětil velkou část svého volného času.“

S klubem jste zažil nejkrásnější moment, kdy postoupil do baráže o extraligu. Co hokej v tu dobu znamenal pro Kralupy a jak si sezonu po dvaceti letech vybavujete?

„V tu dobu město hokejem žilo, na zápasy chodily tisíce lidí. Na nejdůležitější souboje, například s Becherovkou Karlovy Vary, jste si musel obstarat lístek dlouho dopředu. Na stadion a ze stadionu chodily průvody, v rukách vlajky, bubny, celkově to byla krásná doba, na kterou nejde zapomenout.“

Pak už to bylo špatné. Kdy na tom byl místní hokej podle vás nejhůře? Myslím moment, kdy jste si i vy opravdu řekl - tak a je to v pytli…

„S místním hokejem to šlo z kopce vlastně od roku 2000, jednu sezonu se zde dospělý hokej dokonce vůbec nehrál. Také jsem zažil sezony, při kterých se bralo úspěch to, že tým nedostal desítku. I v těchto těžkých dobách jsem však já a pár přátel stále věřili v lepší zítřky a jezdili jsme podporovat naše hráče i na venkovní stadiony. Občas domácí vůbec nechápali a fotili se s námi s časomírou v zádech, protože na ni svítil stav třeba 15:2. Byli jsme taková rarita.“

A kdy naopak přišel zlom? Kdy jste zase začal věřit?

„Upřímně - na zlom to vypadalo už několikrát, ale teprve letos opravdu věřím, že půjdeme nahoru. Trenérský a manažerský post převzala kladenská legenda Pepa Zajíc, kterého znám spoustu let. Je to super trenér a hlavně super člověk. Po mnoha letech i v samotných hráčích začínám cítit takové to srdíčko.“

V jakém stavu se v současnosti podle vás hokej v Kralupech nachází?

„V této chvíli se hokej v Kralupech nachází ve stavu, kdy je vidět, jak moc všichni chtějí dostat zdejší hokej zpátky tam, kam opravdu patří. Věřme, že se to podaří.“

V čem vidíte největší problém?

„Největší problém, samozřejmě jako skoro všude jinde, vidím ve financích. Roky, kdy si mohl dovolit Kaučuk dávat mnohamilionové částky do hokeje, jsou bohužel nenávratně pryč.“

Čeho si u klubu nejvíce ceníte?

„Nejvíce si cením práce lidí, co se okolo hokeje v Kralupech pohybují. Samozřejmě neznám úplně celé představenstvo, ale z těch, co znám, tak pokud mohu jmenovat, je to pan Štajer. Ten na mne působí opravdu velice dobrým dojmem.“

Má HK oproti Mělníku a Neratovicím nějakou výhodu?

„Tak tím si nejsem úplně jistý, jestli máme oproti těmto dvěma týmům nějakou výhodu. Řekl bych, že každé město hokej dělá trochu jinak a věří tomu, že to dělá lépe než ten druhý.“

Jak moc vás potěšil příchod Josefa Zajíce a vidíte i po teprve několika měsících díky němu výrazný obrat?

„Jak jsem již říkal, příchod Pepy Zajíce mě velice potěšil, jelikož se známe dost dlouho. On se mi sice na první schůzce před sezonou znovu představoval, ale pak si velmi rychle vzpomněl :-). Obrat vidím, vždyť máme z pěti zápasů čtyři výhry a jednu prohru v nájezdech. To tu dlouho nebylo. V letošní sezoně očekávám suverénní postup. Sice je teprve začátek sezony, ale zatím to vypadá velmi reálně.“

Co byste klubu v následující době přál? Chtěl byste něco vzkázat vedení, hráčům nebo ostatním fanouškům?

„Klubu bych do dalších sezon přál sportovní úspěchy a po dlouhé době plné ochozy, zajištěné financování, a abychom my fanoušci měli opět důvod k radosti. Vedení bych chtěl vzkázat, ať ten hokejový kumšt dělají, jak nejlépe umí, hráči ať hrají hlavně srdcem a fanouškům vzkazuji jediné - nežijte už historií, ale současností a přijďte opět na tribuny mezi nás!“

Pavle, moc díky za spolupráci.

„Také děkuji.“