Rozhovor s hlavním metodikem, Miroslavem Hesem

V naší malé letní serii rozhovorů nyní pokračujeme s dnešním článkem, tentokráte s hlavním metodikem klubu, Miroslavem Hesem.

Miroslav Hes. Pro nehokejové neznámá osoba, pro hokejové dobře známý matador mládežnického hokeje, spolu zakladatel projektu CS Hockey, autor velice úspěšného DrillBooku (aplikace pro vedení tréninků nejen v hokeji). Míro, obligátní otázka, jak se člověk jako ty octne v Kralupech v oddíle?
Tak předně poupravím tvrzení o spoluautorství projektu CS Hockey. Je to trochu jinak. CS Hockey je výhradní hokejové informační mimino mého bratra, který ale takto vlastně navázal na můj kdysi poměrně čtený a podobně zaměřený projekt Goool.CZ. Já už jsem k mládežnickému hokeji řekl vše co vím, s větrnými mlýny nebojuji, a tak jen občas bráchovi přispěji nějakým komentářem nebo úvahou. Tolik k CS Hockey.
Jinak do Kralup jsem se dostal poměrně jednoduše. Manželka má v kralupském klubu dva kluky a jelikož to v kategorii u toho menšího vypadalo spíš jako v družině než na tréninku ledního hokeje, jednoho dne, po náhlém odchodu trenéra se nenápadně zmínila, jestli bych nechtěl a nemohl trochu pomoci... Na jednu stranu se mi moc nechtělo, protože po ukončení hokejové kariéry mého mladšího syna jsem z hokeje vypadl, na druhou stranu to pro mě byla výzva, protože pár tréninků, co jsem před tím viděl, neměly s ledním hokejem nic společného a věčné porážky o 20 až 40 gólů rozhodně dětem nijak neprospěly. Navíc klub, i řadu lidí v něm, znám poměrně dobře ještě z dob své trenérské kariéry.
Takže jsem dotrénoval sezónu a následně jsem byl vedením klubu osloven, jestli bych nemohl trochu pomoci i do budoucna. No a tak se zrodila moje role metodika.

Začátky a reakce na tvé první tréninky byly rozporuplné. Mnoho rodičů si myslelo, že je to konec kategorie, ukázal se opak a dneska jich je mnoho, kteří tě plně podporují. Jak se člověk cítí na “tak trochu horkém ledě”?
Rozporuplné reakce? O těch ani nevím :-) Já jsem si na horkém ledě vůbec nepřipadal. Děti na tom nebyly s hlediska dovedností zkrátka dobře a pokud chtějí hrát hokej, chtějí také jistě vyhrávat a k tomu musí něco umět. Samozřejmě, že trénink se najednou stal skutečným hokejovým tréninkem (alespoň dle mého), takže to pro řadu lidí i děti samotné byla asi trochu změna. Nicméně za dva měsíce toho moc neuděláte, takže bych to nazval jen prvním krůčkem a ukázkou toho, jak by to mělo asi vypadat. Myslím, že jsme nezapomněli ani na dětskou dušičku a potřebný “drill” vhodně doplňovali běžnými taškařicemi tak, aby to kluky a holky pořád bavilo. O tom to totiž celé je. Hokej se hraje v první řadě pro zábavu, ale na druhou stranu, když jdete z ledu s porážkou 0:45, moc se nepobavíte, to mi věřte.

Po skončení krátké trenérské štace jsi byl klubem angažován do pozice hlavního metodika. Co je náplní takovéto pozice? O psaní návodů to asi nebude.
Mým primárním úkolem je ve spolupráci s Michalem a ostatními trenéry připravit metodiku pro kvalitní trénink ledního hokeje. Kolem mládežnického hokeje se pohybuji téměř 15 let a vždycky mě zajímaly nejmodernější trendy a způsoby, jak se trénuje v hokejově skutečně vyspělých zemích. Takže bereme to nejlepší z domácích i zahraničních kluzišť a stavíme na tom celou sportovní koncepci pro kralupský klub. Každý z nás trenérů bude muset lehce poupravit své trenérské návyky a věřím, že dokážeme připravit pro kralupský hokej skutečně zajímavý program.
Kromě toho se snažím pomoci i jinak, připravujeme různé speciální akce a “bonusy” pro naše hráče, ať mají fakt to nejlepší, co jsme schopni nabídnout. Takže plánujeme např. možnost tréninku hráčů s více kategoriemi, nedělní dovednostní kempy nebo se třeba zaměřujeme na nábor jak nových hráčů, tak samozřejmě doplnění kategorií.
Poslední významnou položkou mé práce je administrativa, kde se snažím pomoci členům výkonného výboru s různými výkazy, plánováním ledů atp.

Jaký máš ty sám vztah k hokeji?
Já hokej na nejvyšší úrovni nehrál. Mým stropem byla juniorská extraliga, kde jsem se paradoxně při posledním zápase v kategorii vážně zranil a už nikdy do hokeje nenaskočil. Nicméně bez okolků přiznám, že bych se ani do vrcholové úrovně zřejmě nedostal, protože jsem na to zkrátka neměl a ani o to nijak zvlášť neusiloval.
K hokeji jsem se tedy vrátil až po mnoha letech, kdy jsem vypomáhal u týmu, kde začínal můj starší syn. A pohltilo mě to řádně. V tu dobu ještě internet a podobné vymoženosti nebyly tolik v kurzu, ale i tak jsem začal okamžitě brouzdat a vyhledávat to málo, co bylo dostupné. No a to už mi zůstalo. Mám rád věci, které fungují a týká se to i hokejového tréninku a vedení sportovního týmu.
No a v neposlední řadě hrají oba mojí synové, kdy i ten mladší se po tříleté pauze k hokeji letos vrátil poté, co se mu růstem srovnaly jeho zdravotní problémy. A oba kluci mi teď dělají opravdu radost.

Sám máš syna úspěšného hokejistu v juniorech, co tomu musí rodič obětovat?
Trochu to upřesním. Můj starší syn Matěj letos podepsal smlouvu s BK Mladá Boleslav a bude naskakovat do dospělého hokeje. Je v přípravě s A týmem a až teprve v létě se uvidí, kde bude vlastně hrát. Extraliga (třeba i pár startů) by byla fantastická, první liga skvělá. Ale jak Matěj, tak i já, coby fandící otec, stojíme oběma nohama pevně na zemi. Je to jen a jen na něm.
A co tomu musí člověk obětovat? Minimálně čas a peníze. Ani jednoho nelituji. Ani koruny příspěvků, za hokejky, výstroj či naftu, ani minuty na zimáku. Klukům samozřejmě v kariérách pomáhám co to jde, ale speciálně u Matěje už hodně dlouho jen radou, pochvalou či kritikou. Naštěstí to má v hlavě srovnané, a to co si zatím v hokeji vybojoval a případně vybojuje je jen a jen jeho zásluha. Patří mezi mizivé procento hráčů, kterým nemusíte za celou kariéru ani jednou jedinkrát říct makej ve významu neflákej se (stejně jako druhý syn Adam), takže já svojí podporu oběma dětem vlastně ani za nějakou oběť nepovažuji.

A jak vzpomínáš na začátky? Je to hodně rozdílné oproti dnešní době?
No sakra, že je. A nemusím ani srovnávat své začátky, kdy jsem běhal na šlajfkách v Kralupech na otevřeném zimáku, stačí srovnat začátky mého trénování v roce 2001 s tím, co máme teď. Shrnul bych to do několika bodů.
A/ Hokej je úplně jiný sport.
B/ Sportovní příprava (hokejová) je úplně jiná disciplína.
C/ Podmínky tehdy a dnes? Tehdy jakoby člověk nežil. :-) Skatemill, kempy, stickhandling, powerskating a hromada dalších “ingů”, co ani neumím vyslovit dnes nabízí skutečně pestrou škálu pro přípravu mladého hokejisty. Akorát pozor! Rozlišujme věci pozitivní a přínosné, od cirkusů, které z lidí akorát tahají peníze a dětem nijak nepomohou.
D/ Hodně se změnila také atmosféra kolem hokeje. Ambice, morální mizérie ve společnosti a špatná práce s mládeží ve většině klubů dělají z hokeje jistý druh individuálního sportu.
E/ Škola a vzdělání. To je průšvih asi úplně největší, ale jak tak sleduji dění kolem mládežnického hokeje, zdá se, že to zatím až takové téma není. No asi si budeme muset počkat na armády nezaměstnaných hlídačů Tesca, než někoho napadne, že pokud se nepodaří propojit hokejové kluby se školami, alespoň na té nejvyšší mládežnické úrovni, bude fakt zle.

Napadá tě něco co poradit začínajícím hokejistům a hokejistkám, respektive jejich rodičům?
No bylo by toho hodně, ale už jsem se rozepsal dost. Většinu svých myšlenek, které bych nazval i radami, jsem kdysi sepsal na zmiňovaném blogu Goool.CZ. Tak pokud by měl skutečně někdo zájem seznámit se s mými hokejovými názory, můžete se podívat na zazálohovaný blog na odkazu http://archiv.goool.cz případně doporučím stejně tak výše zmiňovaný CS Hockey, kde najdete hromadu informací, pod které se mohu s klidem podepsat.

Blíží se doba návratu do hokejové sezony. Máme dva měsíce a v Kralupech začne plně aktivní hokejový život, jak se na novou sezonu připravuješ a co Tě čeká za cíle?
Copak já, důležitější je, jak se připravují naši hráči! Nám se podařilo do Kralup získat Ligu mladšího dorostu (především díky výsledkům kategorie Romana Kříže, tj. ročníku 2000/2001), druhou nejvyšší soutěž, tak momentálně řešíme doplnění kádru. Stejně tak se snažíme získat další posily i do ostatních kategorií, řešíme rozpisy tréninků na prázdniny a hlavně připravujeme již zmiňovanou sportovní koncepci, abychom věděli kam s kralupským klubem budeme směřovat a hlavně jak!
A můj osobní cíl je jediný. Jednoznačně spokojené děti, ale i spokojení rodiče, trenéři, vedoucí, ledaři, prodavačky v bufetu na zimáku... :-) Prostě všichni, co mají s kralupským hokejem co do činění.
Díky moc za rozhovor.