Žili jsme takový vlastní příběh, říká o první sezóně v ELH trenér juniorů Lukáš Majer. Úspěch budovali 5 let.

Hokejová sezóna skončila předčasně. Kralupská juniorka odehrála první sezónu v REDSTONE extralize s velkou ctí, vyhrála základní část skupiny západ a v play-off se srdnatě prala se soupeřem ze Šumperku. Krásnou sérii zastínil poslední 5.zápas, který se kvůli začínajícím opatřením spojeným s koronavirem, nemohl odehrát před fanoušky. Junioři nakonec v páté bitvě padli 2:4 a celou sérii prohráli 2:3 na zápasy. Přesto tým vedený trenéry Majerem a Švagrovským udělal pro kralupský, mládežnický hokej skvělou reklamu a právě s trenérem Lukášem Majerem jsme si popovídali o bojích v čtvrtfinálové sérii, spoustě zajímavostí nebo budoucnosti REDSTONE extraligy v Kralupech, ve které naše juniorka letos skončila na 5.místě z celkových 14-ti.   

Pane trenére, hokejová sezóna skončila neslavně, všechny soutěže byly přerušené, včetně REDSTONE extraligy juniorů. Vaše mužstvo tak odehrálo 5.čtvrtfinále se Šumperkem, zřejmě jako poslední zápas celé hokejové sezóny v Česku, jak se na tuto situaci díváte?                                                  Je potřeba si říct, že celý svět se ocitl v situaci, že jde hokej stranou. Všichni si nyní přejeme, aby veškerá opatření byla plněna a vše se vrátilo do normálních kolejí. Nyní je potřeba popřát hlavně pevné zdraví všem. My jsme před 5.zápasem se Šumperkem mluvili s rozhodčími a ti nám jasně řekli, že zřejmě půjde o poslední zápas v celém Česku. Nechtěli jsme tomu věřit, ale když jsem pak viděl atmosféru a takové napětí všech okolo u toho zápasu, začalo nám to být jasné.

Podepsala se tato atmosféra na utkání, ve kterém byl stav dlouho 2:2, a rozhodující branka přišla v 59.minutě při přesilovce Šumperku?                                                                                                               Nevím jak na soupeři, nechci mluvit za něj, ale na nás se to určitě podepsalo. I co jsme mluvili s hráči po sezóně, když jsme se jich na to ptali. My jsme viděli velkou sílu Šumperku, který byl z moravské skupiny připraven na jiný hokej, než jsme hráli tady. Dotáhli jsme sérii do posledního, pátého utkání, všichni jsme se těšili na skvělou atmosféru u nás v Kralupech a že si to tady rozdáme, ale pak bohužel. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že jsme jako trenéři to měli v hlavně zvládnout tak, abychom to z kluků setřásli a hlavy jim izolovaly jenom na hokej a na poslední zápas série. Osobně jsem ten zápas měl v hlavě asi tři dny, lépe řečeno pořád mám. Když se na to dívám nyní s odstupem téměř dvou týdnů, tak jsem přesvědčen, že na to utkání se tým dal připravit lépe. Nepostup do semifinále jde zamnou, jak mám pocit, že v předešlých zápasech série jsme tomu nějak pomohli, ten poslední zápas beru na sebe. Špatně jsme připravili mužstvo.

Přesto, udělali jste skvělý úspěch. Z mužstva, které bylo v REDSTONE extralize nováčkem, jste dokázali vyhrát základní část a v play-off odehráli naprosto vyrovnanou sérii se Šumperkem, který, když jsem se díval, tak v základní části dokázal pořážet Přerov nebo dokonce sebral body i Havířovu…                               Už jsem to říkal několikrát, že takto, alespoň moje maličkost, nedovede přemýšlet. Ta série prostě byla tak jak byla, my jsme chtěli postoupit mezi 4 nejlepší týmy soutěže a defacto o gól nám to uteklo, tak to prostě je. Není na místě se tady schovávat za kvalitu soupeře, nebo na to, že my jsme byli nováček. Před sezónou bychom celkové 5.místo nejenže brali, ale zřejmě ani nevěřili, ale s jídlem roste chuť. Chtěli jsme do čtyřky. 

Co tedy bylo klíčové pro vývoj série, kde byl klíčový moment?                                                                         Ta série byla nádherná. Ukázalo se, že soutěž, která se hraje na bázi extraligy mužů, tedy základní část a poté play-off a baráž má smysl. Moc se mi nelíbí, jak se mládežnické soutěže v Česku neustále dělí na nadstavby, podstavby a podobně. Za REDSTONE extraligu dáváme Českému hokeji velký palec nahoru, tady v Čechách se hrálo do poloviny ledna o všechno a ty zápasy opravdu měly úroveň 1.ligy juniorů. Když se vrátím zpět k té sérii, tak si myslím, že klíčový byl opravdu až ten 5.zápas. My jsme si to rozdali shodně každý tým s jednou výhrou a jednou prohrou doma. Otázka, jak by série vypadala, kdybychom zvládli 1.utkání doma, do kterého jsme se vrátili ze stavu 0:3 do 3:3 a pak jsme inkasovali v samotném závěru na 3:4. Na druhou stranu, ten zápas vypadal po čtyřiceti minutách jako ztracený, takže je těžké o tom polemizovat. Co si myslím, že se na nás podepsalo, bylo to, že jsme hráli celou sérii téměř na 5 obránců, chyběli nám ze základní sestavy Hes a Šimůnek, museli jsme do obrany dávat útočníky a proti kompaktnímu Šumperku to bylo velmi těžké. Čtvrté utkání, které jsme na Moravě vyhráli, jsme hráli na čtyři obránce, tam si tým sáhnul na pomyslné dno, mrzí nás, že jsme to nepřenesli do toho zápasu doma, ale jak již jsem řekl, my musíme přijít na to, čím to bylo. 

Co hráčům tato série dala?                                                                                                                                    Pro většinu hráčů se jednalo o první play-off v kariéře, potažmo vůbec o první zkušenost s vyšší soutěží, což všem strašně přeji. Myslím si, že všem to dalo až až. My jsme celou sezónu, včetně play-off, odehráli převážně s lidmi, kteří tu byli od začátku v mladším dorostu v roce 2015, mnozí jsou odchovanci Kralup nad Vltavou. Během sezóny nám začali říkat, že hrajeme nahoře proto, jelikož zde máme hráče z Mladé Boleslavi a Kladna. To byl absolutní nesmysl. Tito kluci si to vysloužili skvělou dennodení prací a jejich charakterem. Z Boleslavi byl akorát gólman Roman Krinwald, který především v závěru sezóny a play-off chytal výborně, ale jinak podstatní a hlavní hráči jsou z Kralup.

Beci Aleš Drozda, Kuba Kučera, Michal Hájek, Adam Hes, Štěpán Binko a útočníci Marek Němec, Jonáš Marek, Filip Štibran, Tomáš Soukup, Karel Šmíd jsou kluci z Kralup nad Vltavou. Zbytek týmu jsme měli složený z kluků, kteří zde hráli podemnou už buď v první sezóně, nebo v sezóně, kdy jsem trénoval mladší i starší dorost dohromady v roce 2017, konkrétně Honza Kočí, Dominik Šimůnek, Kristián Šiška, David Bradáček nebo Tomáš Kleveta. Před touto sezónou, nebo v jejím průběhu přišli tři kluci z Letňan a to Honza Zedek, Kryštof Pejchal a Ondra Šíba a z Mělníku David Litera. Druhý rok tu odehrál ještě Tomáš Klapka a kapitán Fery Januška a tím jsem vyjmenoval všechny naše hráče.

Určitě je pro REDSTONE extraligu i klíčové, že jste se domluvili s okolními kluby na spolupráci.                     Stoprocentně. Spolupráce s Letňany, konkrétně Tomášem Blažkem fungovala, takže my jsme do Letňan zase posílali kluky, kteří u nás ze začátku tolik nehráli. Vždyť tak by to mělo přece být. Pokud máte na 25 kilometrech vyšší a nižší soutěž a nedomluvíte se na tom, že hráčům, kteří to chtějí hrát, nezajistíte odpovídající ligu, tak tady můžeme napříč českým hokejem zkracovat hokejky, kupovat menší brusle, ale stejně se to nezvedne. My jsme měli to štěstí, že s Letňany to fungovalo a to stejné s Mladou Boleslaví. Proč by měl Krinwald sedět nebo chytat jen krajský přebor v B-mužstvu Bolky, když může být jednička v juniorské extralize, respektive 1.lize? Ten kraj může chytat do čtyřiceti a trenéři Boleslavi, konkrétně pan Křivohlávek s panem Haasem to věděli a udělali pro rozvoj toho gólman parádní službu, tak by to mělo být. Poklona Mladé Boleslavi. Naopak my jsme zase našeho mladého brankáře, Matyáše Milce, posílali do regionální ligy, aby ty zápasy měl. Tohle je věc, která by měla fungovat napříč naším hokejem, je to jen o domluvě mezi trenéry a o tom, aby jsme jako trenéři chtěli pomáhat rozvoji hráčů.  

Bohužel mnohdy to nefunguje ani v rámci klubu.                                                                                                To tak je, a v Česku napočítáme kluby na prstech jedné ruky, kde to napříč klubem funguje. Jsou tam ega, lidé raději budou půl hodiny koukat skrz prsty na druhé, než aby 5 minut dělali. Jsou tam hlášky, že “ten trenér chce vyhrávat”, mě tady dva roky zpět pořád předhazovali, že si stavím mužstvo o 25 lidech proto, abych měl úspěch. Podívejte se, kde je dnes náš dorost. Nebýt trenéra Dufka, tak to ani nikdo nebude trénovat. Některé zápasy hrál dorost v 9 lidech a převlíkal brankáře, aby jich bylo 10. V roce 2017 jsme tu měli mladší a starší dorost o 25 lidech a věřím a jsem přesvědčen, že pokud bychom to udrželi, tak se nám letos nestane, že když si A-tým stáhne jednu lajnu v únoru před play-off, tak my to nemáme kým ze spodu doplnit. Ne, že nemáme kým, ale ti hráči ani nechtějí, utíkají ze stadionu, než aby šli s juniorkou na trénink. V tom byl take rozdíl mezi námi a Šumperkem, potažmo ostatními týmy. Ty celky se od poloviny února daly dohromady, konsolidovali, postahovali hráče, viz.Havířov a připravovali se na play-off. Zapojovali hráče ročníku 2003, viz. v Šumperku Jan Kučera, reprezentant ČR. My jsme poslední dvě kola základní části hráli v obří slátanině a právě to mě mrzí, neměli jsme koho si vzít nebo i zkusit z dorostu. Nebyl kdo. Ale to jsme hodně odběhli.     

Kdo Vám z hráčů udělal během sezóny největší radost?                                                                                   Určitě se nechci bavit o jednotlivcích, nás spíše těší, že jsme se jako mužstvo dokázali s těžkou soutěží popasovat. Po 1.kole v Havlíčkově Brodě, kde nás Brod vyškolil ve druhé třetině výsledkem 4:0, jsme si říkali, co v lize budeme dělat. Ale celý tým ukázal obrovskou vůli, píli a pracovitost, za celou sezónu jsme neprohráli více jak dva zápasy v řadě, což značí o dlouhodobé výkonosti a tuto statistiku jsme si přenesli i do play-off. Měli jsme nejlepší obranu ve skupině Čechy, jako jediní jsme nedostali nad 100 branek a i v sérii se Šumperkem jsme na to navázali. A to není výsledek nějakého jednotlivce, ale celého mužstva a týmové práce. Můžete mít hráče pod smlouvami, ale pokud se hráči nechtějí podřídit mužstvu, stejně to nikam nedotáhnete. Stejně tak, v bodování ligy jsme neměli na prvních místech žádné hráče, až někde okolo 10.-15. místa, byl náš útok Němec-Januška-Marek a to svědčí o tom, že každý z našeho týmu byl pro nás nesmírně důležitý.

Jedna perlička na odlehčení, Vy jste měl na play-off obarvenou hlavu na žluto, stejně jako celý tým, ale moc nebývá zvykem, že se těchto aktivit účastní i trenér.                                                                               Tohle má trošku hlubší podtext. V sezóně 2016-2017 jsme měli v kabině sázku, že když postoupíme do nadstavby, tak odkaučuji zápas v nějaké čepici nebo možná dokonce v plavkách, teď už nevím přesně, jak to bylo. Nakonec jsem do toho nešel a nesplnil jsem to. Letos, když kluci přišli s tímhle, tak už jsem neváhal, šli jsme do toho všichni, včetně hráčů co nehráli, takže nebyl důvod do toho nejít. Jsem zastáncem toho, že pokud s hráči běháte někde v létě sjezdovky, cepujete je na ledě, tak prostě musíte jít po hlavě i do jiných věcí. Ale to obarvení hlavy mělo i spojitost s tím, že po těch letech jsme měli s některými hráči už jiné vztahy, než báze trenér-hráč. Žili jsme takový vlastní příběh. Osobně to, na této úrovni, mám postavené. Vím co se děje venku. Co se děje ve školách, na ulicích, v Klubech, barech. Před dvěma lety sem přišli Danov s Parshakovem, oba v situaci, že nechtěli hrát hokej. Dělali hrozné věci, ale jenom ne aby trénovali a hráli hokej. Letos mají za sebou první sezónu mezi muži ve II.lize v Řisutech, měli zajímavá čísla. Pracují nebo studují a ještě hrají hokej. Dnes naše práce není opravdu jen o hokeji, ale především o tom, co je v životě, protože když to je tam, většinou ten hokej přijde svým způsobem sám. Takže ta hlava má svým způsobem spojitost i s tímto. 

Při zápasech play-off bylo vidět, že hráči chodí na zápasy v košili, jak kralupští, tak Šumperk. I tohle patří k tomu co říkáte a zároveň to dává hokeji váhu. Je to tak?                                                                          Stoprocentně. Nevím, jak to měl Šumperk v sezóně, ale my jsme chodili v košilích na utkání od 1.kola, celou sezónu. Nevidím důvod, proč by hráči měli být pěkně oblečení na ples nebo rodinou oslavu a na hokejový zápas ne. Utkání a to především doma, je svátek a my jsme tuto tradici ctili. Kdyby to bylo v celé lize stabilně, zase by jí to zvýšilo kredit. Když přijel Šumperk v košilích a my šli na zápas v košilicíh, hned to mělo jinou váhu. V Americe je to běžné již menších kategorií, můj názor je, že když přijdete na zápas v saku nebo obleku, hned víte, že se něco děje, že je to něco výjimečného. Je to o kultuře a celkovém respektu k hokeji.

Kdybychom si zahráli na předpověď budoucnosti, kdo by byl pro Vás vítězem REDSTONE extraligy?          Pro mě jsou vítězem naši hráči. Za 5 měsíců se změnili z outseidra a otloukánka na vítěznou mašinu, srdnatě dřeli v play-off s hokejovějším Šumperkem a věřím, že když nebudou ustupovat z cesty, jakou jsme v Kralupech nastolili, další sezónu půjdou v play-off dál. Jinak samozřejmě postupujícím by byl zřejmě Havířov.

Jak vidíte budoucnost REDSTONE extraligy v Kralupech?                                                                        Pozitivně, jako většinu věcí. Příští sezóna bude pod patronem hráčů ročníku 2001, kteří budou jako dorazáci. Je potřeba od začátku sezóny pořádně hrát, aby se co nejdříve liga zachránila, protože to je základní předpoklad každého týmu. V tomto momentě potom můžete stavět tým na další dvě sezóny, jelikož ročníky 2002 a 2003 nemají v Kralupech pevnou základnu, takže se to bude muset doplňovat od jinud. Potenciál tuto ligu hrát mají až kluci ročníku 2005, ale tam je otázka, kdo je bude nyní v dorostu trénovat a jak se s nimi bude pracovat. Ti kluci nejsou špatní, ale ještě nevědí o čem se tady bavíme. Pokud by se to povedlo, tak věřím, že mohou tuto soutěž tady stabilizovat. Klíčové bude překlenou sezóny 2021-2022 a 2022-2023. Ale je to pořád dokola, je potřeba nastavit strategický plán a dělat. To, že jsme tady s ročníkem 2001 převážně letos měli sezónu takovou, jakou jsme měli, nebyla otázka roku. Trvalo to 5 let, než jsme se sem dopracovali, aby v Kralupech byla odpovídající úroveň juniorky. Museli jsme překlenout bitvy v nižších soutěžích, spolikat spoustu proher a debaklů až jsme se postupně vyškrábali sem, tady jsme zanechali stopu a zpropagovali naší Organizaci. I pro Klub a město byla tato sezóna odměna, věřím, že i Áčko by došlo daleko. Takže klobouk dolů před všemi, kteří pro to pracovali.