4. třída - Italská cesta

Ve čtvrtek hned po ránu se u Kralupského zimáku sešlo 12. hráčů (a trochu víc členů doprovodu :-)). Po chvilce se podařilo do autobusu narvat všechnu hokejovou výstroj, lyžařské vybavení, a i trochu ostatní bagáže. S mírným zpožděním vyrážíme vstříc novým zážitkům. Poté co jsme přeskákali Kralupy a dostali se na Plzeňskou dálnici, začal náš bílý autobus neúnavně ukrajovat z pořádné dávky kilometrů, která na nás čekala. Hráči si už při nastupování vytvořili "svoji zónu" v zadní části autobusu a nehledě na postupně červenající se kontrolky baterií a powerbank snášeli cestu rozhodně lépe než ti „dříve narození“ usazení za řidiči. Čím blíže jsme byli k cíli, tím krásnější výhledy nám nabízela okolní příroda Dolomit. Těsně po šesté už nás čekali na místním stadionu, po vybalení kufrů v penzionu jsme si vychutnali setkání, které nás neúnavně pronásledovalo následující tři dny - těstoviny na talíři.

V pátek ráno konečně začalo to, kvůli čemu jsme přijeli, hokej. Hned na úvod jeden z těžších soupeřů, EV Lanshut. Po opatrném začátku si tým postupně vybudoval třígólový náskok, ale soupeř se nevzdával, a především díky hráčům z první pětky (jeden byl nakonec vyhlášen nejlepším útočníkem turnaje) se ke konci zápasu dotáhl na rozdíl 1 gólu. I s trochou štěstí jsme si ale výsledek pohlídali a mohli se radovat z prvního vítězství. Druhý zápas se hrál až později odpoledne, zimní stadion v Pinzolu se však nachází hned vedle krásného parku a dalších sportovišť, takže hráči čekání snadno vyplnili "blbnutím". Tentokrát nás čekal první soupeř z Itálie, ASD Hockey Pergine. Po krátkém rozkoukání začalo být jasné, kdo bude na ledu pánem a jakmile to tam „padlo poprvé“, skóre začalo postupně narůstat ve prospěch Kralupských. S posledním hvízdnutím na tabuli svítilo 7:0. Na závěr dne si hráči vychutnali skutečně slavnostní nástup na ledovou plochu a oficiální zahájení.

V sobotu nám los přisoudil hned první utkání denního programu a brzké vstávání bylo na některých znát. Po pomalejším začátku se ovšem všichni naplno zapojili do hry. Druhý italský soupeř, HC Varese, patřil spíše do slabší poloviny účastníků turnaje a skóre se nakonec zastavilo na číslicích 7:0. O převaze vypovídá i minimální počet zásahů našeho brankáře – dva. Další utkání bylo plánováno až na odpoledne, ale díky krásnému počasí a možnostem „neorganizované“ zábavy hned u zimního stadionu to uběhlo „jako voda“. Změřili jsme síly s hokejisty z nedalekých Poděbrad. Soupeř hrál o umístění, které by mu zaručilo postup do závěrečných bojů o medaile a byla z něj, v prvních minutách, cítit velká snaha a odhodlání. Náš tým jim ovšem nedovolil si vytvořit tlak, ojedinělé výpady na bránu bezchybně kontroloval brankář. Postupně jsme získávali výraznější převahu. Pak přišly i uklidňující góly a utkání jsme dotáhli do konce opět s nulou a 4 góly v síti soupeře. Kralupáci tak jako jediný tým neztratili ani bod s luxusním skóre 23:4. Večer ještě následovaly dovednostní soutěže, kde náš zástupce bodoval v rychlostním závodě krásným třetím místem. Zítra jdeme do bojů o medaile.

V semifinále nás čekal další zástupce z Německa, EHC Klostersee. Ačkoli měl náš tým od začátku výraznou převahu v držení puku, soupeř velmi důsledně zahušťoval prostor kolem modré čáry a před svojí brankou. Naše pokusy ohrozit brankáře končily ve „shluku těl“. Taktikou soupeře bylo zablokovat, vyhodit a zkusit únik. A taktika slavila úspěch. Poprvé na turnaji prohráváme 0:1. Naši ovšem prokázali slušnou odolnost a sebevědomí, nepříznivé skóre se do jejich hry vůbec nepromítlo. Naopak, máme stále více ze hry a za krátko je vyrovnáno. A po chvilce strháváme vedení na svoji stranu. V obou případech po pěkné spolupráci v útočné třetině. Dále kontrolujeme puk a soupeř se už nedostává ani do úniků. Už, už to vypadalo na poklidný konec, když si naši hráči sami vytvořili neuvěřitelný závar před vlastní bránou, který končí gólem. Do konce zbývalo 30 sekund a začínalo se od znova. I když se poslední sekundy nesly v ostřelování soupeřovy branky ze všech stran, na skóre 2:2 se už nic nezměnilo. Jde se na nájezdy. Semifinále, jak má být. V první ze tří sérií byli úspěšnější brankáři. V druhé náš brankář soupeře vybruslil a slabou střelu kryl betonem. Kralupák byl naopak úspěšný s bekhendovým blafákem pod lapačku a napětí stoupá. „Povinnost dát“ je těžší, střela ze střední vzdálenosti, brankář má puk ve výstroji a jdeme do finále, 3:2.

Neděle odpoledne, poslední krok třídenního zápolení. Soupeřem nám je HC Příbram, který zvítězil v druhé základní skupině. Od začátku se hraje slušný hokej, oba týmy dobře bruslí a hra se přelévá po celé ploše kluziště. Na obou stranách se pečlivě brání, oba brankáři (ten Příbramský je nakonec vyhlášen nejlepším na turnaji) jsou zatím stoprocentní, první třetina končí 0:0. Možná máme mírnou převahu. Z první branky se ovšem raduje soupeř. Ojedinělé propadnutí v obraně trestá samostatným únikem a krásným zakončením. Stejně jako v semifinále, i nyní naši prokazují dobrou psychiku a postupně zvyšují tlak. Po zásluze jsou odměněni vyrovnáním a za chvíli i otáčejí zápas na 2:1. Tentokrát už žádné „nervy“ nechtějí připustit. Celý tým bojuje. Soupeřův pravý obránce, který ničil předchozí protivníky úniky a smrtící střelbou od modré, se v tomhle zápase vůbec nemůže prosadit. V poslední minutě přichází ještě jedna zápletka. Zbytečné zakázané uvolnění, k tomu vyloučení a rázem je tu power play soupeře 6 na 4. Už je ale do ničeho nepustíme. Siréna a klubko modrobílých dresů ze kterého zní: „Mistři“.

Ještě chvilku vydržet, než vyhlásí ostatní a počkat si na to svoje: „The winer is…“

 a kolečko s pohárem, který skoro neunesu.

Zážitky jsou silné, a ani nevadí, že pizza, kterou slíbil objednat italský „el presidento“ vůbec nedorazí. Sendvič na benzínce nakonec není tak špatný, hlavně že si mi na krku houpe zlatá medaile.

Ráno v 5 už jsme zase zpátky u našeho kralupského zimáku, rychle domů na snídani, do školy a odpoledne? Přesně v 14:45 všichni stojí na střídačce a čekají až rolbař zavře vrata. Jdeme na to.

Klidně houšť, častěji a větší kapky.